Broken ♦ part 1

10. listopadu 2012 v 20:15 | Dizzie. |  Broken
"Oliv," Přiběhla ke mě mamka. "Tak ráda tě vidím." Sevřela mě v pevném objetí. Nebyla jsem tu dva roky. Chybělo mi to tu. Náš rodiný domek, který nebyl největší, ale vládla v něm vřelá rodiná atmosféra. Rušné ulice a naši sousedi, kteří si pořád na něco stěžují. Konečně jsem doma. Nadýchla jsem se pravéhoi Chicagského vzduchu plného smogu a výparů z aut. Nepatrně jsem se usmála a vzala si svůj kufr a příruční tašku, kterou jsem měla v letadle. Mamka zaplatila taxikáři, který mě odvezl z letiště a už zřejmě vytáčela číslo jejího ex manžela. Táty.

Ve dveřích svého pokoje jsem tašky upustila na zem a porozhlédla se po pokoji. Nic se nezměnilo. Pečlivě ustlaná postel, přehledně urovnaný pracovní stůl. V šatníku stále růžové, fialové a bílé oblečení, které jsem nosila jsem kvůli Claře. Došla jsem až k oknu, kde jsem viděla do okna novým sousedům. Nevím, jak dlouho tu jsou, ale já jsem je rozhodně nikdy nepotkala. Naposledy jsem vedle viděla starý pár manželů Lucasových. Občas jsem jim chodila hlídat vnoučata, kteří přijeli na víkend. Záclony jsem nechala roztáhlé a došla si pro tašky. Vzala jsem jenom ty, co jsem pobrala ostatní my vezme mamka. Tu s oblečením jsem položila na postel a začala jsem pomalu vyndávat všechno to oblečení, co mi táta za dva roky koupil. Ovšem nedříve jsem musela vyházet všechno to oblečení v mé skříni. Zalezla jsem do šatny a obě rukama vzala všechny trička, která byla pečlivě srovnána ve sloupečních v poličce. Odnesla jsem to doprostřed pokoje a upustila to na zem. To samé jsem udělala se sukněma, svetříkama, silonkama, a šatama. Teď mám jiné věci. Nejsou tak růžové, jsou takové přesně pro mě. Sedla jsem si k vyházeným věcem a začala jsem je rovnat do pytlů. Chci je věnovat. Rovnala jsem věci do tašky, v uších jsem měla sluchátka, takže jsem si ani nevšimla, že už mi mamka donesla zbytek věcí. Už jsem měla půlku za sebou a zpívala jsem si písničku Don't stop od Foster The People. A najednou jsem měla pocit, jako by se na mě někdo díval. Zvedla jsem hlavu od věcí, takže můj pohled směřoval přímo do okna a viděla jsem nějakého kluka, který mě pozoruje. Jen co si všiml mého pohledu zatáhl závěs a už tam nebyl. Zavrtěla jsem nad tím hlvou a pokračovala v uklízení a vybalování.
"Zlato." Nakoukla do pokoje mamka. "Je večeře. Pojď se najíst." Mile se usmála a zase se ztratila. Povzdechla jsem si a vylezla ze šatníka kam jsem ukládala nové oblečení. Mamka stála u hrnce a nabírala mi nějaké jídlo. Po pravdě mamka není moc dobrá kuchařka, takže vaří jenom kvůli mě. Sedla jsem si za stůl, který byl prostřený a čekala jsem s čím mě máma překvapí. Do bílého talíře mi nalila nějakou omáčku, ve které jsem viděla se mísit několik druhů zelenina a masa.
"Téda mami," Odmlčela jsem se. "Vypadá to úžasně." Falešně jsem se usmála a nabrala si vidličkou omáčku a rýži. Usmála se a sedla si naproti mě.
"Zítra začíná škola. Těšíš se?" Prolomila ticho a mé přehrabování se v jídle.
"Už zítra?" Překvapeně jsem odpověděla. "Tak já si půjdu asi lehnout, abych zítra vstala." Odsunula jsem židli od stolu a odešla zpátky do obýváku. V sousedním okně se svítilo. Ignorovala jsem to. Tašky už jsem měla vybalené, pro učebnice mi došla mamka, takže je stačilo jen složit do tašky. Řádně jsem si to připravila a porozhlédla se po pokoji. Chybělo mi to tu moc. A abych byla upřímná. Jsme nervózní. A do školy se mi nějako extra nechce.

"Zlato, vstávej." Zašeptala mi mamka do ucha a já se začala pomalu protahovat.
"Kolik je hodin?" Zabručela jsem do polštáře.
"Půl osmé a v devět začíná škola. A já musím jít do práce. Snad to zvládneš. Uvidíme se odpoledne." Dala mi pusu do vlasů a potom jsem jen slyšela zaklapnutí dveří. Přetočila jsem se na záda, takže jsem koukala do bílého stropu. Asi po dvou minutách jsem se dala do pozice sedě. Rozhlížela jsem se po místnosti a neubránila jsem se pohledu do okna. Ten kluk tam byl. A byl bez trička. Stoupla jsem si na zem a jako omámená jsem se přibližovala k oknu, ale potom se stalo něco nečekaného. Přestal na sebe plácat deodorant a podíval se mým směrem. Musela jsem zrudnou ke kořínkům vlasů. Rychle jsem se začala hrabat v bílé komodě, co byla hned vedle okna. Všimla jsem si, že ten kluk se zasmál. Potěž banbůh, co když bude chodit do stejný školy? A co hůř, do třídy?
Rychle jsem se oblékla do světle modrých džínů, bílého tílka a přes to světle červený svetr, který se přtahuje přes hlavu. Červené Vansky a popadla tašku. Už jsem jen doufala, že mi autobus neodjede před nosem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama