Broken ♦ part 2

10. listopadu 2012 v 20:16 | Dizzie. |  Broken
Dorazila jsem na zastávku , kde by mi měl jet autobus do školy. Bylo tam několik lidí v mém věku. Byli tam i starší a nebo o hodně mladší. Stoupla jsem si nedaleko od těch skupinek a rozhlížela se kolem.
Autobus přišel asi po dvouch minutách, co jsem tam stála, pozorovala ostatní nebo si prohlížela fotky v mobilu. Nastoupila jsem jako poslední a rozhlížela se kolem sebe, abych našla nějaké volné místo. Jediné volné sedadlo bylo vedle brunetky, na které bylo poznat, i když seděla, že je vysoká. Koukala se z okýnka a netrpělivě čekala až se autobus rozjede. Chvíli jsem přemýšlela jestli si k ní mám přisednout. Nakonec jsem se rozjoupala a potichu si sedla vedle ní.
"Ehm..ahoj." Tiše jsem ji pozdravila a ona se otočila mým směrem. Zvedla obočí a otočila zpět k oknu. Pokrčila jsem rameny a vytáhla mobil.
"Ahoj Jannie. Přemýšlím, že byla chyba se sem vrátit. Sice nejsem ani ve škole, ale přpadá mi to tu..tak divný. Jakoby lidi tady byli nepřístupní a namyšlení, ale v Dallasu, byli všichni milí a přátelští. Jediný co je tu fakt bezva je můj nový sexy soused. xx Oliv" Dotkla jsem se tlačítka odeslat rozhlížela se po autouse. Na další zastávce nastoupilo několik dalších lidí a všichni byli rozděleni po skupinkách. Jen ta holka vedle mě se držela stranou. Ale třeba její přátelé nejezdí autobusem. Zabývala jsem se tím celou cestu do školy, možná bych ani nevystoupila, kdybych si nevšimla, že všichni studenti, co se mnou jeli už tu nejsou. Rychle jsem si z klína vzala vzala svou tašku a přehodila ji přes rameno.

"Takže nová studenka? Počkejte, jdu vám pro rozvrh." Říkala žena ve středním věku, s nakrátko střiženými vlasy, v tmavě modrém kostýmku. Zastupkyně ředitele. ředitel, prý ještě nedorazil do školy a tak to zařizuje ona. Slečna Smithová. Odešla z místnosti do druhé a já jsem slyšela drnčení tiskárny. Takové té staré, které mají ve většině školách. Seděla jsem v pohodlném křesle u jejího stolu a všimla si zarámovaných fotek na jejím stole. Byla na ní ona, nějaký muž a malá holčička v růžových šatech. Všichni se vesele usmívali do objektivu. Podobnou fotku mám i já se svými rodiči. Ale to jsem byla taky tak malá. Naši se rozvedli, když mi bylo devět. Každý trvdí jinou příčinu jejich rozvodu. Ale jsem ráda, že se rozvedli. Aspoň nemusím poslouchat denní hádky. Nakonec se z nich stali přátelé a za to jsem neskonale ráda.
"Tak atdy máte rozvrh." Podala mi paní Smithová vytištěný papír a tím mě vytrhla z myšlenek o rozvodu rodičů.
Slušně jsem poděkovala a šla jsem ke třídě, která byla napsaná v rohu rozvrhu. Na chodbách nikdo nebyl, takže musela začít hodina.
Zaklepala jsem na dveřích od třídy a slyšela jsem mužský hlas, jak řekl "dále". Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Stál přede mnou menší muž, s pleškou na hlavě, trochu při těle.
"D-dobrý den. Já jsem tu nová." Řekla jsem a přišla k němu. Kývnul hlavou.
"Dobře, dobře. Olívia, že? Posa'd se třeba..k Leně." Ukázal na brunetku sedící u okna. Sakra. Byla to "velice příjemný dívka" z autobusu. Neochotně jsem se k ní doplížila a sedla si vedle ní. Tedy spíš jsem tam sebou plácla.
"Já promiň, jak jsem se zachovala v autobusu, ale no, bratr odjel autem do školy beze mě. Naštvalo mě to, ale neměla jsem na tebe být taková. No spíš jsem měla být nějaká." Zasmála se. "Jsem Lena." Usmála se.
"Oliv." Řekla jsem a vyndala si z tašky učebnice.
"Ták Oliv. Jak se ti tu líbí?" Snažila se záhajit konverzaci.
"Je to tu pořád stejné." Usmála jsem se.
"Pořád stejné? Ty jsi sem někdy chodila?"
"Jo, teda ne.." Nevěděla jsem jestli chci, aby si někdo vzpoměl na mojí přezdívku. Nebo hůř, aby jsem ji dostala znovu.
"No aha, já s bráchou jsme se přistěhovali před rokem." Usmála se a začala si dělat poznámky z biologie, které tam psal učitel. PPárkrát jsme prhodili pár slov a zjistila jsem, že ona, narozdíl od svého bratra si moc kamarádů nenašla.
Domluvily jsme se i na obědě. Tím se nám cesty na dvě hodiny rozdělily. Já jsem šla na matematiku ke slečne Evansové a ona šla na angličtinu k..zapoměla jsem jméno.

"Oliv." Zamávala na mě od stolu Lena a já si k ní i s mým táckem přisedla.
"Čekáš dlouho?" Zeptala jsem se a napila se ze svého džusu.
"ANi ne." Pokrčila rameny a v tu chvíli se do jídelny řítilo několik kluků oblečených ve fotbalových bundičkách. V jednom z nich jsem poznala Matta. On se porozhlédl po jídelně a očima se zstavil u mě. Roztáhl oči do úžasu. Chvíli jsem na něj koukala, ale pootom jsem se otočila zpět k Leně. "Ach bože. Už jsou tady. Matt Loweren a jeho parta tupých fotbalistů do které bohužel patří i můj brácha." Protočila očima.
"Aha." Řekla jsem a začala se přehrabovat v těstovinovém salátu.
Najednou se otevřely dveře jídelny a všichni jakoby přestali i dýchat. Dovnitř vešla Clara. Bez nějaké kamarádky, bez které by nedala ránu. Najednou se od fotbalistů odtrhl můj soused a Claře věnoval dlouhý vášnivý polibek.
"Bože Travis dělá naší rodině jen ostudu. nevíš jaké je to mít ji pořád doma." Zašeptala Lena a já jsem se zakuckala. Ona je sestra toho kluka co jsem sledovala oknem. Clara s ním chodí. Jmenuje se Travis. To jméno se mi líbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama