I can't be with you.

11. listopadu 2012 v 11:44 | Dizzie. |  Jednodílné, dvoudílné ♦ Justin Bieber

Šla jsem dlouhou chodbou až k jeho šatně. Dnešek měl být výjimečný, protože jsem mu chtěla oznámit tu úžasnou novinu a ukázat fotku z ultrazvuku. "Budeme mít dítě." Ale, když jsem stála před šatnou začala jsem pochybovat. Bude to chtít slyšet? Bude si ho chtít nechat? Opatrně jsem otevřela dveře, na kterých byl nápis Justin Bieber a vstoupila dovnitř. Jen, co jsem udělala krok do místnosti a viděla, co se tam děje, moje srdce se rozpadlo na několik tisíc, možná milionů, kousků. Hned mě přešla chuť mu něco oznamovat a po lících se mi rozpíjeli slzy. Justin ležel na černém, koženém gauči, nad ním byla jedna z jeho tanečnic a rozdávali si to divokým způsobem.
"J-justine?" Vzlykla jsem a on otevřel svoje oči, které doteď zavíral od rozkoše. Vyděšeně se na mě podíval a na dívka přeskakovala pohledem z jednoho na druhého. "Slíbil si, že už to neuděláš." Utřela jsem si hřbetem ruky tváře. "Jsi akorát ubohej kretén!" Zařvala jsem a hodila po něm a poté děvce fotku malého drobečka z ultrazvuku. S brekem jsem vyběhla z šatny. V květinových balerínách jsem proběhla chodbou, kterou jsem před pár minutama procházela. Na ulici jsem si zastavila taxík a nadiktovala naši společnou adresu. Můj plán byl jednoduchý - rychle si zbalit všechny věci a zmizet. Hodila jsem po taxikáři pár bankovek a vyběhla pár schodů do našeho bytu. Rozrazila jsem je a utekla do ložnice, kde jsem zpod postele vytáhla velikej kufr a naházela do něj všechno oblečení. Do kabelky jsem si dala pas a nabíječku na mobil. Rychle jsem seběhla zase dolů, a když jsem si chtěla chytit dalšího taxíka, měla jsem smůlu. Několik jich kolem mě přejelo, ale ani jeden nezastavil. Byla jsem zoufaláa posadila se na velký tmavě fialový kufr a zabořila tvář do dlaní. Život se mi hroutí mezi prsty. Budu svobodná matka. Po tváři se sklouzla další maličká slza. Zajela jsem si prsy do vlasů a najednou jsem za sebou slyšela odkašlání.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se mě mužský hlas a já se instiktivně otočila. Stál tam kluk, kterému bylo asi dvacet. Měl černé vlasy do čela a pletenou čepici.
"Ne..nejsem." Odfrkla jsem a otočila se zpátky směrem k silnici.
"Co se ti stalo? Tak krásná holka by neměla být smutná." Pohladil mě pozádech a mě na celém těle naskočila husina.
"Vypadni od mý holky." Zavrčel někdo za námi a my oba se otočili. Stál tam vzteky červený Justin.
"Já nejsem tvoje holka!" Zařvala jsem a stoupnula si.
"Nosíš moje dítě, takže si moje holka." Řekl hlasitě a chytl mě silně za paži.
"Au, au, co děláš?" Snažila jsem se mu vysmeknout, ale stisk byl vážně silný.
"Pusť ji, vždyť ji to bolí." Snažil se mi pomoct neznámý kluk.
"Ty se do toho nepleť." Odstrčil ho Justin na stranu. "Proč jsi mi neřekla, že budeme mít dítě?" Zašeptal a pohladil mě po líci. Ucuknula jsem hlavou a koukala do země.
"Protože jsem to zjistila dneska a navíc..MY dítě mít nebudeme. JÁ budu mít dítě." Konečně jsem se mu vysmekla a stopla si rychle taxíka, který mi zastavil na kraji silnice. Vzala jsem kufr a chtěla ho tam dát, ale Justin ho taky chytnul.
"Pusť to a běž si za tou děvkou." Sykla jsem a vyrvala mu ho z ruky. Podívala jsem se na černovlasého kluka, který nás pozoroval.. Přišel k taxíku a nasednul do něj. Sedla jsem si vedle a zabouchla jsem sveře. Podívala jsem se z okýnka a viděla jsem Justina, jak stojí na chodníku se sklopenou hlavou a rukama v kapsách.
"Kam půjdeš?" Zeptal se mě neznámý. "Mimochodem jsem Bryan."
"Já jsem Alli." Usmála jsem se. "No jinak já nevím kam půjdu. Asi k rodičům do New Yorku." Pokrčila jsem rameny.
"A co kdybys byla pár dní u mě? Spolubydlící se právě odstěhoval a mám jednu postel volnou." usmál se Bryan.
"Ehm..nechci se vtírat." Jemně jsem zrudla a podívala se na své prsty, kde se třpytil stříbrný prstýnek s malm kamínkem. Dárek od Justina k třetímu výročí. Sundala jsem ho z prstu a uviděla proužek bílé neopálené kůže. Prstýnek jsem schovala do kapsy a zadívala se znovu na Bryana.
"Mě to vadit nebude. Je to tam takové tiché." Usmál se a potom pohledem přelétl na moje břicho. "Ty jsi vážně v tom?"
"Jo.." Zabručela jsem.
"Já sice jsem se snažil neposlouchat, ale jestli tě vážně s někým podvedl je to kretén. Neměl si nechat tak úžasnou holku, která pod srdcem nosí jeho malého drobečka, proplout mezi prsty."Usmál se povzbudivě Bryan.
"Asi nejsem tak úžasná, když mě podvedl.." Zašeptala jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. Začali mi od únavy padat oči. Usnula jsem na Bryanově rameni a neměla jsem tušení kam jedeme.

Ležela jsem v pokoji se světle modrými stěnami. Velká manželská postel se mi rozprostírala pod zády a byla jsem přikryta bavlněnou dekou. Pomalu jsem si sedla a hned jsem ten pokoj poznala. Jak jsem se sakra dostala zpátky sem? Zvedla jsem se, protože jsem na zrcadle viděla připnutý lísteček.
Promiň mi to, ale na Justinovi bylo vidět, že ho to mrzí. A to dítě potřebuje otce. Zkus mu dát šanci nebo ho alespoň vyzvednout. Omlouvám se za ten podraz, ale..musel jsem. Btw v telefonu máš moje číslo, kdyby to nepomohlo ozvi se.
Bryan
Naštvaně jsem zmačkala ten kus papíru a hodila ho na stranu. Zmačkaná kulička papíru odletěla do rohu, kde se zastavila o zeď a sjela k zemi. Otevřela jsem dveře a v bytě bylo ticho. Žádné mluvení, nebyla zaplá televize..nic. Přišlo mi to jak oděsivé ticho. Opatrně jsem našlapovala směrem do obýváku. Je divné, že by Justin nebyl doma..teda pokud se nevrátil za tou svojí lacinou děvkou. Najednou něco spadlo v kuchyni s tříštivým zvukem. Otočila jsem se směrem tam a rychle se šla do kuchyně podívat. Otevřela jsem dveře a viděla Justina u sporáku.
"Alli..promiň jestli jsem tě vzbudil..to-to jsem nechtěl." Začal se omlouvat a přišel přímo přede mne.
"Ne nevzbudil jsi mě ty." Řekla jsem chladně a opřela se o stěnu.
"Alli..Já tě miluju." Odmlčel se. "A budeme mít spolu dítě. Co kdybychom zapoměli na ten přešlap a byli šťastní?" Usmál se a pohladil mě po tváři.
"Justine..tolik jsem ti toho prominula, ale teď budu mít dítě..a já nechci, aby vidělo jak se taháš s nějakýma štětkama." Zašeptala jsem se a Justin mi palcem setřel slzu, která se spoštěla dolů po tváři. "Bude lepší, když se chvíli neuvidíme. Musím si to nechat projít hlavou." Vzala jsem si v chodbě kabát a pohodlné tenisky a odešla ven. Z kapsy jsem vytáhla telefon a v kontaktech vyhledala jedno číslo.
"Prosím?" Ozvalo se ze sluchátka.
"Ahoj Bryane tady Alli..nemohla bych u tebe pár dní zůstat?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama