It's too late ♦ part 1

10. listopadu 2012 v 20:33 | Dizzie. |  It's too late.
"Carrie, jsem doma." Zavolal ode dveří Harry a já si uvědomila, že dnes mu to budu muset říct. Už jen, proto, že zítra večer mi letí letadlo. Vstala jsem z postele a došla do kuchyně, kde si Harry naléval skleničku vody.
Jsme spolu už dva roky. Prošli jsme si těžkým obdobím, ale ustáli jsme to. Nátlaky Directionerek, zveličování od tisku i nepříjemné seznamování s rodiči. Máme svůj vlastní byt a všechno je tak..idylické.
"Ahoj zlatko." Přišla jsem k němu a něžně ho políbila na rty. "Jak šlo nahrávání?" Zeptala jsem se a opřela se o linku.
"Je to vyčerpávající, ale děláme to pro fanoušky." Usmál se a pořádně se napil vody. Začala jsem být nervózní. Měla jsem spocené dlaně a tlukot mého srdce museli slyšet i sousedi.
"Humm..Harry, musím ti něco říct." Pořádně jsem se nadechla, ale když jsem viděla ty oči plné lásky, bylo mi ještě hůř.
"Ano? Poslouchám." Sladce se usmál a svoje dlaně přiložil na můj pas.
"Já-já už mám za sebou střední školu a na řadu přichází vysoká..a-a můj sen byl vždycky tanec..A, no a dostala jsem stipendium na jednu taneční školu.."
"Miláčku to je skvělý, musíme to oslavit." Přešel k ledničce a vytáhl bílé víno.
"Ta škola je v New Yorku." Dokončila jsem a potom jsem jenom viděla jak skleněná lahev pomalu padá dolu ne zem, kde se tříští na několik stovek malých sklíček.
"Co-cože?"
"Harry..my to zvládneme. Vždycky jsme to zvládli. Když jsi měl turné. Když nám to Directionerky nepřáli. A tohle taky zvládneme." Přišla jsem k němu blíž a chtěla ho pohladit po tváři, ale ucukl.
"Kdy odjíždíš?" Zeptal se a chytl se stolu.
"Zítra večer." Zašeptala jsem. Otočil se ke mě čelem a já jsem viděla jak se mu tvářích spouštějí slzy.
"Sbohem Carrie." Odešel z kuchyně a potom už jsem slyšela jen bouchnutí dveří. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydýchla. Nechtěla jsem se rozbrečet. Ale bohužel to nešlo zastavit. Sjela jsem po lince až dolů na zem, hned vedle střepů a mokré louže. Kolena si přitáhla k sobě a plakala jsem.

30.8. 2012
Harry celou noc nebyl doma. Já jsem většinu noci proplakala. Když jsem ráno vstala bolel mě celý člověk. A bylo ještě hůř. Když jsem dorazila do koupelny, řasenka byla rozmazaná po celém obličeji. Nahmatala jsem vedle umyvadla odličovat a "nalila" ho na vatový tampónek. Pořádně jsem si odlíčila oči a odpochodovala do kuchyně, protože se začal ozývat můj žaludek. Střepy se pořád válely na podlaze, protže jsem neměla sílu je uklidit. Opatrně jsem přes ně přesšla a vzala si jahodový jogurt. Když jsem ho snědla uvědomila jsem si, že musím začít balit.

Když jsem měla všechny potřebné tašky u dveří, vzala jsem papír a tužku. Nechci mu psát román, ale jen rozloučení.
Harry, mrzí mě, že to bereš tak jak to bereš. Ale já..víš že mě tanec naplňuje, že ho miluju. Tak jako ty miluješ zpěv. Myslím, že bychom se tedy měli pohnout dál a najít si někoho, kdo bude respektovat naše zájmy.
Miluju tě Harry. Sbohem.
Carrie.
Naposledy jsem se podívala po bytě a svůj klíč přiložila k dopisu. Zavolala si taxi a nechala se odvést na letiště. Z mých čokoládových očí si našla cestu slza. Vlastně nebyla jen jedna. Bylo jich několik..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama