It's too late ♦ part 4

10. listopadu 2012 v 20:36 | Dizzie. |  It's too late.

Now.
"Jeremy neboj. Bude to v pořádku. Vždyť už jsi je viděl přes webku." Usměju se a povznudivě mu stisknu ruku. Jeho stisk je, ale trochu silnější. Chudáček je nervózní. Sice s rodičema klábosil přes skype, ale on má strach, že si nebudou mít, co říct.
Opatrně se dostanu z jeho sevření a odcupitám měkkým sněhem až přede dveře našeho rodiného domku. Jeremy mě následoval i s mým, ne zase tak těžkým, kufrem. Přiložila jsem prst, který byl skrytý pod teplou rukavicí ke zvonku a z domu se ozvalo zacinkání. Mlčky jsme vedle sebe s Jeremym stáli a ještě před tím než se otevřely dveře, jsem mu věnovala milující úsměv.
"Zlato, co tady děláš?" Zeptala se mě mamka jen co otevřela dveře ve své květované zástěře.
"Překvapení." Usmála jsem se a objala ji. "Táta je ve vnitř?"
"Ještě je v práci. Mysleli jsme, že máte přijet až zítra."
"Vždyť říkám překvapení." Zasmála jsem se. "Mami, chci ti osobně představit Jeremyho."
"Moc rád vás osobně poznávám." Nesměle se usmál a moje máma ho objala.
"Však já tebe taky. Carrie o tobě pořád mluvila. I nám jsi se líbil při prvním dojmu." Odmlčela se. "Tak pojďte dovnitř. Nemrzněte venku." Jeremy ochotně vzal můj kufr do své druhé ruky a vydal se do patra, kde budeme v mém dětském pokojíku spát. Jelikož nevěděl, které dveře otevřít musela jsem se přemístit před něj a dovést ho tam.
"Máš to tu útulný." Usmál se a sedl si na postel. Stoupnula jsem si před něj a on mě chtnul za boky. Stáhnul si mě na klín a políbil mě. Chvíli jsme se spolu jen tak mazlili a Jer potom dostal nápad, že bychom si mohli prohlídnout dětské fotky. Nebyla jsem proti a došla pro tlusté lesklé album.
Postupně si prohlížel všechny fotky. U některých se rozplíval, u některých se smál a zajímal se o lidi, kteří se na fotce nacházeli.
"A kdo je tohle?" Zeptal se a ukázal mi fotku, na které jsem já jak se s někým objímám a ani jednomu není vidět do obličeje. Byla to jedna z našich prvních fotek. Pamatuju si jak mě jeho kudrlinky šimrali na krku a jak mi krátce po téhlé fotce věnoval polibek.
"To je..nikdo." Vydechla jsem a zavřela album. "Jsem unavená pojďme spát." Naoko jsem zívla a šla si pro pyžamo. Z tašky jsem vyhrabala volné bílé triko, které mi klouzalo po rameni a kraťasy na spaní. Lehla jsem si do postele a čekala až si ke mě přilehne Jeremy.
"Provedeš mě zítra po Londýně?" Zeptá se když si konečně ke mě přilehne a obmotá jeho ruku kolem mého pasu.
"Jo," Přikývla jsem. "Ukážu ti svá oblíbená místa." Políbila jsem ho na dobrou noc a nechala svá víčka, aby klesla a já mohla klidně spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keny Keny | Web | 11. listopadu 2012 v 17:59 | Reagovat

Hodně štěstí s nový blogem, ať se daří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama