It's too late ♦ part 6

10. listopadu 2012 v 20:38 | Dizzie. |  It's too late.
Chvíli jsme tam s nimi seděli, ale potom se Carrie zvedla a řekla, že už musejí jít. Mile se rozloučila s Louisem a na mě broukla něčím, co zřejmě měl být pozdrav. Jeremy nás "mužně" objal a ruka v ruce odešli z kavárny.
"Páni..Carrie se zasnoubila..To jsem nečekal. Představ si, že by jsi byl na jeho místě..nebýt debil." Zašklebil se Louis a poplácal mě po rameni.
"Drž hubu Louisi." Zavrčel jsem a oblékl se do kabátu. "Uvidíme se doma." Otočil jsem se na patě a s rukama v kapasách jsem opustil mou oblíbenou kavárnu.

"Ale, ale Harry..dlouho jsi seneukázal." Šibalsky se na mě usmála blondýna, o rok mladší,která žila se svojí sestrou v sousedství.
"Jannie..notak. Aspoň ty do mě nerýpej." Přiblížil jsem se k ní a tělem ji zatlačil dovnitř domu.

"Harry..nechci být tvoje děvka." Zašeptala mi do ucha a já se usmál.
"Nejsi moje děvka." Zastrčil jsem ji pramen vlasů za ucho.
"Příjdeš jenom, když chceš sex."Zabručela skoro jakoby chtěla, abych to neslyšel.
"A co když teď chci i něco víc?"
"No jasně." Ironicky poznamenala a já už nic neřekl. Přitiskl jsem svérty na její a ona polibku podlehla. Začalami ho oplácet a kousat mě do spodního rtu. Usmál jsem se a zvedl ji ze země. Držel jsem ji rukama pod stehnama na svých bocích. Za nepřerušení polibku jsem ji odnesl do jejího pokoje. Přesně jsem věděl, kde se to nachází, ale nebyl jsem si jistý jestli chci mít vztah.Jestli chci mít vztah s Jannie.

Carrie
"Tvoji kamarádi vypadali mile." Usmál se Jeremy a chytil mě za ruku.
"Jo, vypadali." Zopakovala jsem a koukala přímo před sebe.
"Co se děje?"Ustaraně si mě k sobě otočil a já koukala do jeho hlubokých očí.
"Nic." Zamumlala jsem a objala ho. Setkání s Harrym bylo pro mě psychicky vyčerpávající. Nezměnil se. Byl stejný jako před roky..jenom byl takový divný. Možná to bylo mnou, protože jsem byla tak odtažitá. Ale on mi ublížil..a já nezapoměla. Bylo to několik probrečených dní. Několik potomejch dní jsem se nevyspala, protože jsem myslela na něj. A on mezitím přetáhl nějakou hloupou nánu v naší společné posteli. Zatřásla jsem se nad tou představou. "Pojďme je mi zima." Zašeptala jsem a chytla jeho studenou dlaň. Usmál se a v tichosti se dostali k našemu domu.
Když jsme vstoupili do teplého domu, do nosu nás udeřila vůně domacích sušenek. Mamka dělala jedny z nejlepších sušenek.
"Už jste doma?" Naklonila se mamka z kuchyně a usmála se. "Chtěli jsme vás s Johnem /pozn. autora: Carriin otec/ překvapit sušenkami."
"Domácí sušenky jsem už dlouho neměla." Řekla jsem a z krku si odmotala krémovou šálu. Rozepnula jsem knoflíky na kabátu a pověsila ho na dřevěný věšák.
"Já měl naposledy sušenky, když jsem byl naposledy doma v Chicagu, což bylo asi před rokem.." Zamyslel se Jeremy, který byl zbavený zbytečného oblečení. Usmíval se a rukou prohrábl hnědé vlasy.
"To jsi nebyl tak dlouho doma? Necháváš se inspirovat Carr nebo..?" Zasmála se.
"Už jsem se vám omlouvala, že jsem neměla čas." Zamumlala jsem, aby to všichni slyšeli a odešla do svého pokoje. Slyšela jsem, že za mnou někdo jde, takže to určitě musel být Jeremy.

Lehla jsem si na postel a koukala na bílí strop. Ruce jsem měla překřížené na hrudi. Zavřela jsem oči a tiše oddechovala.
"Carrie.." Zašeptal a věnoval mi něžný polibek na rty. Objal mě rukou kolem pasu a já si hlavu položila na jeho hruď. "Miluji tě." Zašeptal a já se usmála.
"Taky tě miluju..tebe a nikoho jiného." Ty poslední slova jsem vlastně neříkala jemu. Říkala jsem je sobě. . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama