Two people from two another world ♦ part 2

10. listopadu 2012 v 20:29 | Dizzie. |  Two people from two another world.
Znuděně jsem si podpírala hlavu a popíjela asi čtvrtý drink a Erica se tu ani na chvíli nezastavila. Pořád tancovala s tím klukem, co ji pozval. Jelikož mi tancovali přímo před obličejem nešlo je přehlédnout. Lepili se na sebe a tancovali vážně žhavě. Divím se, že se jí ty šaty nevyhrnuly až pod bradu. Jelikož nuda udělala své, dala jsem se do řeči i s nechutně oplzlým barmanem, který si se mnou mile rád povídal. Teda, když zrovna nevyřizoval něčí objednávku. Bylo něco kolem půl dvanáctý a já jsem měla chuť jít domů. Většinou takhle brzo neodcházím, ale to o mě někdo jeví zájem, ale dneska? Nic. Byla jsem docela naštvaná, ale vyzvat jsem nikoho nešla. Vždyť by to bylo pod mojí úroveň. Hrála jsem si se žlutým brčkem, který byl v drinku. Najednou si za mnou někdo odkašlal. Prudce jsem se otočila i s drinkem v ruce, až málem skončil na Erice a jejím dnešním doprovodu.
"My už jdeme." Usmála se a chytla ho kolem pasu, tak jak drží on jí.
"Dobře." Lhostejně jsem odpověděla. "Já tu ještě chvíli budu." Lehce jsem se usmála. Erica se semnou rozloučila a odešla s neznámým fešákem. Povzdychla jsem si a znovu se porozhlédla po baru. I po těch dvou hodinách to tu pořád žije. Je tu možná i víc lidí, ale ty tři kluky jsem už neviděla.
"Ahoj kočičko. Nechceš si zatancovat?" Ozvalo se za mnou hlubokým hlasem. Nuceně jsem se otočila a přede mnou stál asi tak pětatřiceti letej chlápek, který měl potetované celé paže a trochu mastné vlasy, ulíznuté do zadu. Sjela jsem ho pohledem a prohlédla si jeho ruce.
"Vlastně ani ne. Nechci." Odpověděla jsem mu a vrátila se ke svému drinku. Jenže on zřejmě ne nebral jako odpověď a s trochou násilí mě odtáhl na parket. Snažila jsem se od něj odtlačit, ale bylo na něm poznat, že nemálo hodin strávil v posilovně.
"Necukej sebou tolik, zlatíčko." Slizce mi pošeptal do ucha a velké dlaně mi položil na zadek.
"Dej ty svoje pracky pryč z mýho zadku." Zasyčela jsem a on se uchechtnul. Bohužel je tam nechal.
"Co, kdybychom se šli projít?" Zeptal se.
"Zapomeň, nikam s tebou nejdu." Řekla jsem klidně, což způsobilo to, že se znova zasmál.
"Myslíš, že záleží na tom jestli chceš nebo ne? Prostě půjdeme." Sevřel mi zápěstí a snažil se mě vytáhnout z baru. Přes ten hluk mě nikdo neslyšel ani neviděl. Snažila jsem se, aby mi pustil mou ruku, ale jeho stisk byl silnější a silnější až jsem si myslela, že mi rozdrtí kosti.
"To bolí." Zaskučela jsem a málem jsem upadla, protože před barem zrychlil tempo. "Pusť mě." Prudce jsem zastavila, ale toho neodradilo. Prostě mě za sebou táhnul jako kus hadru.
"Drž hubu." Okřiknul mě a hodil na lavičku. "Buď mi dáš dobrovolně nebo ne, ale stane se to. Tak by bylo lepší, kdyby sis to užívala i ty." Pohladil mě po tváři a rozepnul si poklopec. Hlasitě jsem polkla a najednou jsem v dálce uviděla něčí stín.
"Pomooc!" Zavolala jsem a ten stín se otočil naším směrem. Až teď jsem si všimla, že vedle něj ještě někdo šel. Velkej neznámej chlap, říkejme mu James, mi dal facku až jsem se skulila na kovové opěrátko, které bylo na straně lavičky. Do pravého spánku mi vyskočila pichlavá bolest a do očí se mi nahrnuly slzy.
"Ty debile, co děláš?" Zařval jeden z těch kluků a 'James' se po nich ohlídl. Ještě jednou se na mě podíval a potom jsem jen viděla jak se jeho velké tělo vrací zpátky směrem k baru. Ti kluci došli až ke mně, ale zdálo se mi, že nemluví jako by jen otevírali pusu. Jeden z nich mi zamával před obličejem, ale mě se začalo zatemňovat před očima . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama