Two people from two another world ♦ part 3

10. listopadu 2012 v 20:30 | Dizzie. |  Two people from two another world.
"Nechápu, proč jste tu barbínu přitáhli sem." Naštvaně šeptal něčí hlas.
"Omdlela, co jsme měli dělat? Nechat ji tam?" Ozval se další.
"Třeba." Odsekl naštvaně ten první hlas a já s těží otevřela oči. Ležela jsem na tvrdé matraci a kolem mě byla tma. Světlo prosvítalo jen u okna z pouličních lamp. Posadila jsem se a bosé nohy položila na studenou dřevěnou podlahu. Opatrně se zvedla a snažila se najít odkud vycházejí ty hlasy. Hlava mi lehce třeštila, a když jsem se jí dotkla ucítila jsem něco zaschlého, co mi slepilo vlasy.
"Och, princezna se probudila." Zašklebil se hnědovlasý kluk. Byli tam všichni tři z toho baru.
"Justina si nevšímej. Je jenom naštvanej, protože jsme tě museli dát k němu na postel." Pokrčil rameny ten blonďatý. Neznatelně jsem přikývla.
"Mimochodem, já jsem Nicolas." Usmál se černovlasý kluk s piercingem ve rtu a podal mi ruku.
"Těší mě. Já jsem Taylor."Stiskla jsem jeho ruku a podívala se do jeho pomněnkově modrých očí.
"Já jsem Adrian." Usmál se blonďatý kluk, kterému se ve tvářích udělali roztomilé dolíčky, když se usmál. Věnovala jsem mu úsměv a chytla jeho ruku. Zopakovala jsem, že se jmenuji Taylor a potom se tři páry očí podívali na jmenovaného Justina, který zrovna jemně usrkával čaj. Odtrhl oči od hrnku a podíval se na nás.
"Co je?" Zvedl obočí a nechápavě si nás měřil pohledem.
"Je slušnost se představit." Řekl klidně Nicolas.
"No..normálně slušný bývám..to víte. Ale k ní mě nepřipadá žádná povinnost být slušný. Takže slušný být ani nechci. Omluvte mě." Ironicky se usmál a i s hrnkem opustil místnost. Dveře od pokoje kam se přesunul bouchly a potom se ozvaly tlumené zvuky televize.
"Tak já asi už půjdu." Tiše jsem řekla a vzala si kabelku, která byla na lince. V chodbě jsem nazula svoje boty a rozloučila se s nima. Adrian mi nabízel odvoz, ale musela jsem odmítnout-nechtěla jsem, aby mě někdo viděl v jejich společnosti. To by ohrozilo mojí pozici vysoko na žebříčku.
Jen co jsem vyšla ven jsem si zavolala taxík. Baterka u mobilu byla skoro vybitá a hned, co jsem ukončila hovor, umřela úplně. Klepala jsem podpatkem o chodník a čekala, až u mě zastaví žluté auto.

Když jsem konečně přijela domů, potichu jsem vstoupila do domu, který byl jako opuštěný. Jediný zvuk vycházel z kuchyně, kde si Grace pouštěla nějaké rádio. Sundala si boty a vzala je do ruky. Lehce šlapala po dřevěných schodech až do svého pokoje. Položila jsem boty na zem a na boku šatů našla zip, který jsem rozepnula. Černé šaty mi spadly ke kotníkům a já udělala krok do boku. Ve spodním prádle jsem došla ke skříni, kde jsem měla srovnané ve skříni. Vytáhla jsem dvě bílé osušky a odešla do koupelny, která patřila k mému pokoji.
Napustila jsem vanu horkou vodou a podívala se do zrcadla, které bylo naproti vany.
Prohlížela jsem se v odraze a všimla si červené zaschlé krve, která mi slepila blond vlasy. Jemně jsem se ji dotkla. Bylo to sice zaschlé, ale i tak to trochu lepilo. Když se byla vana plná jemné jsem do ní strčila nohu, příjemně teplá voda mi zahřála studený kotník. Vlezla jsem dovnitř celá a opatrně smyla zaschlou krev.
Když jsem se uklidnila a pořádně vydrhla svoje tělo, zabalila jsem se do ručníku a na hlavě smotala "turban". Znovu jsem přistoupila k zrcadlu, ale tentokrát, protože jsem se potřebovala odlíčit.
Když jsem vypadala jakžtakž normálně vylezla jsem z koupelny a vyrazila do pokoje s tím, že si obléknu normální věci na doma. Ale když jsem vylezla z koupelny málem jsem umřela. Na mojí posteli seděla postava a byla zabraná do jednoho časopisu, co jsem měla na nočním stolku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama