Prosinec 2012

Christmas is hereee!

24. prosince 2012 v 16:45 | Dizzie.
Vánoce jsou tady!!
Přeji vám všem šťastné a veselé. Ať dostanete všechno, co jste si přáli a podaří se vám nezadusit se kostí od kapra. Zítra nebo dnes udělám článek o dárcích, co jsem dostala já :D ¨

His sadness

20. prosince 2012 v 19:12 | Dizzie. |  Jednodílné, dvoudílné ♦ One Direction
Pokračování "Sadness"

We never understand why.

18. prosince 2012 v 20:43 | Dizzie.
Nechci vás obtěžovat dalším nudným článkem o ničem, ale právě jsem přečetla povinou četbu (, kterou mimochodem máme na zítra). Mám z toho smíšené pocity. Jsem z knížky nadšená. Vážně se mi líbila. Jsem z ní zklamaná, ale kdyby nakonec neumřela ztatilo by to pointu. Julie, Romeo a tma. Knížka, o které jsem si myslela, že bude totální kravina. Kamarádka mi už přesně řekla o čem to je a já pochopila, že jestli si to přečtu budu brečet. Brečím. Ještě teď brečím kvůli dojímavému ději v knize. Ale také brečím, protoýe jsem o něco víc pochopila jak to židé měli těžké. Byli nespravedlivě vražděni. Nechápu ten systém. Život jako život ne? To je jakoby se někdo pomát a rozhodl by se zabít všechny křestany. Židé museli žít ve strachu. Ve strachu ze smrti. V té knížce jsou krásně popsány ty pocity. Ten strach o život. Strach jestli vaši rodiče jsou ještě v Terezíně nebo už prostě nejsou. A potom láska. Tajná láska, o které vědí jenom dva lidé. Přesto je ta láska silná. Věřili, že až skončí válka tak se vezmou. Budou žít spolu. Bohužel se tak nestalo a Ester byla zavražděna v ulicích Prahy. Je hrozný, že se tohle někomu mohlo stát. Že se někdo chodil koukat na nástěnku popravených jmen, jestli tam není někdo známí za koho truchlit. Takhle se žilo. Doufám, že už nikdy si nebudu muset přečíst, takovýhle román, protože to nezvládnu. Je to na mě moc. Nespravedlivý osud. Neštastná láska. Promintě za chyby, ale pořádně přes slzy nevidím na klávesnici. Takže..mějte se.

Btw nesnáším, když někdo nadává nebo zesměšnuje židy. #jsoutotakylidévykreténi!

I feel alone.

17. prosince 2012 v 20:16 | Dizzie. |  Diary.
Moje pocity jsou dobře schované. Ale někdy prostě přetečou a já se potřebuju vypsat. Tohle je ten případ.

I'm horny ♦ part 4

16. prosince 2012 v 15:11 | Dizzie. |  I'm horny.

Informations for u

15. prosince 2012 v 22:00 | Dizzie.

-Chystám novou povídku. :D
-Bude z 18. století.
-Bude tam milostná trojúhelník, který zatím nevím jak vyřeším :D
-Budou tam Louis a Harry
-Harry bude debil.
-Louis bude sladkej.
-Můj soused v lavici si myslí, že je divná, ale to si myslí i o mě, takže cajk
-Až budu mít comp, udělám video :D
-Někdy mám v plánu přidat I'm horny..
-A asi to bude zítra :D
-Doufám, že tohle budete číst :))

Btw nová dess je pro tuhle povídku:)

Heey.

12. prosince 2012 v 20:45 | Dizzie.
Ahoj..
Určitě jste si všimli, že NĚCO přibývá jen jednou týdně. Nemám tolik času. Propadám z matiky. Stresuju se, že se nikam nedostanu a nebudu si moc splnit dvůj sen - přestěhovat se do Anglie. Ale to nejsou jediné důvody, proč nepřidávám: připadá mi, že to stejně nikdo nečte. Možná na 1D-ff, kde se,ale ten poslední díl taky nijak neuchytil. Už jsem zvažovala pozastavení nebo zrušení. Jenže to by znamenalo, že bych ztratila i ty čtenáře, co tu teď mám. Je vážně těžký všechno tohle skloubit a vymyslet vhodné řešení. A možná jsem ho našla. Až se vrátí počítač z opravny, tak začnu překládat nějaké fan fictions a věnovat se Broken, protože mě do toho napadl vážně dobrej nápad. No jinak se nic zajímavýho nedělo. Teď se potřebuju učit dvě a půl stránky z přírazu, je to fakt těžký a já sedím na compu. Hahaha. Píšem zítra z chemie. Sedím tu. Hahahha. Píšem se z matiky. Propadám. Jsem na PC. Tohle není ani sarkasticky vtipný. V pátek jdu k zubařce. KILL ME! Jelikož mi vypadlo několik blomb a mám mrtě moc kazzů, tak předpokládám, že to bude bolet.. So gooodbyee

Sadness

7. prosince 2012 v 17:37 | Dizzie. |  Jednodílné, dvoudílné ♦ One Direction

Psáno ve spolupráci s AnnJay :) :3

Šla jsem mokrou Londýnskou ulicí a už jsem se těšila až ho zase uvidím. Harryho. Až se ohřeju v jeho bytě a nebude to jen topení, co mě zahřeje. Uviděla jsem šedivé dveře a okamžitě jsem vyběhla schody co k nim vedly. Zhluboka jsem se nadechla, upravila jsem si vlasy a stiskla zvonek.
Po pár sekundách se otevřeli dveře a v nich stál dokonalý kluk s kudrnatými vlasy.
"Ahoj!" usmála jsem se.
"Jo..Ahoj." řekl a já věděla, že není něco v pořádku.
"Co se děje? Není tu, ne?" lekla jsem se.
"Ne, není. Pojď dál." pootevřel dveře a ustoupil. Přesně jsem věděla, co ho trápí. Vyčítá si to co děláme.
Vešla jsem dovnitř a mou pozornost jako vždycky upoutala fotografie v zlatavém rámečku na komodě. Já, Harry a Harryho přítelkyně. Já, Harry a Emily. Já, Harry a moje nejlepší kamarádka.
Harry mi sundal kabát a jedním pohybem ruky ho pověsil na věšák vedle zavřených dveří. Vyklouzla jsem z bot,dala je do botníku a opět jsem se na něj otočila. Moje touha dotknout se ho mě ovládala víc a víc a já nemohla odolat.
Prsty jsem mu přejela po bílém triku od hrudníku až k poklopci. Koutky jeho rtů se se nepatrně zvedly nahoru a on se mi zadíval do očí. Přitáhl mě k sobě za boky a z krku mi odkryl šátek,aby mě mohl políbit. Postupoval po krku a tvářích až k mým rtům. Naše jazyky se ocitli v těsné poloze a jeho ruce klesly k mým hýždím.
Znovu se mi zadíval do očí a proměnil se v Harryho,který mi patří každou středu a pátek.


Haha

1. prosince 2012 v 19:37 | Dizzie.
Jaj dlouho jsem nic nenapsala, ale jelikož mi vycházej mrtě špatný známky tak se na fan fictions moc nezaměřuju. Ale slibuju, že do týdne něco přidám! :D Btw pardon za tak krátkej článek ale jsem u tatky a on pořád nadává, co tu dělám :DD